Lidé, kteří se zajímají o BDSM mi vždycky přišly mnohem nesvobodnější než ti ostatní. Sama jsem si málem utrhla nohu, když jsem byla poprvé jako že doopravdy svázaná, abych se z té odporné nesvobody dostala co nejdřív.
Dnes byl krásný den. Jaro v Norsku vypadá čistěji a slavnostněji než u nás. Jsem tady předposlední den mé týdenní masážní šňůry a vychutnávám naplnění po celém týdnu dobře odváděné práce, překonávaných výzev i psychohigieně. Oslavuji krásně zevnitř naplněným odevzdaným orgasmem, příhodným symbolem celého týdne. Zápletka přichází.
Lítám.
Lítám dlouho a vím, že ve 4 přijde po 2.ve dvou dnech na BDSM session zvláštní člověk.
Pracuje to ve mě. Byl tady včera a dostal velmi plnou masáž. Co ještě chce? Co s ním pro Boha budu dělat? Jít do větší hloubky… nevím, jestli se mi úplně chce…
Nu což. Ve 4 sedím ve svém dominantním kostýmu, obklopená temnou hudbou a je mi blbě. Nechce se mi z téhle mé krásné vzletné nálady do nepředvídatelných hloubek ovládání. Ten člověk mě svou dokonalou submisí až vyvádí z míry. Přijde mi trošku hloupý a hodně vyděšený. Má králičí oči, nedívá se do očí zpříma a do hloubky. Je měkký. Provokuje mě.
Skoro mám tendenci zrušit masáž. Přeju si aby nepřišel. Mé přání je téměř vyslyšeno, má 25 minut zpoždění. Rozhoduju se že nic temného nebude!
Svlíkám lesklý temný legíny, i podvazky, také hudbu měním. Snim první jidlo co mi přijde pod ruku, je potřeba se uzemnit a uklidnit.
Přichází.
Navzdory všemu ho už ve dveřích vyplatím lžící na boty za to, že přišel pozdě…:-) Něco v něm mě přesvědčuje. Přinesl si dokonce folii, abych ho s ní svázala. Skvělý, nemusím držet otázku, co budeme dělat. Rozehráváme hru. Hru, ve které se nakrmím svobodou.
Stojí a je celý svázaný folií. Nemůže se hnout. A já před ním tančím a okatě a procítěně dávám najevo svou svobodu. A v ten moment se ve mě prudce rodí nekonečná úcta ke svobodě, ve které se zrovna nachází on.
Všechno člověku můžeme sebrat, svobodu nikoliv. A o co víc je omezená vnější svoboda, o to víc roste vnitřní…
Jako ten otrok, co se naučil milovat své pány. Oni ho zabili. Jen tak, z rozmaru. Ale on nepřestal být svobodný…
Spatřuji v BDSM cestu ke svobodě. O co všechno člověk může přijít, nikdy ve skutečnosti nevytváří jeho svobodu. Ve své nedůvěře a ublíženosti vůči Bohu, kterou si tak dlouho ne úplně dobrovolně a vědomě pěstuji najednou vidim mocný klíč a dar k tomu, abych tomuhle všemu mohla porozumět a snad tím i provázet další lidi.
A když mu laskavě dovolím olizovat mi nohu, což sám od sebe odevzdaně udělá, cítím, jakoby to byla noha existence, která tady hraje hru o svobodě. Cítím se mocně, odpovědně a hlavně opilá láskou k jeho odevzdanosti a neuhla bych ani za nic ani o centimetr z vnímání jeho, jehož vyzařování je přes folii ještě transparentnější než hmotná realita.
To je důvod všech pout které si tvoříme. Abychom cítili transparetněji to pod nimi. A to je i z jiného úhlu podané staré známé přísloví… Svobodu najdeš uprostřed okovů, které tě poutají ke Mě….
A ti všichni nesvobodní lidé zajímající se o BDSM? Možná jsou tím víc svobodní, čím víc přijali svoji nesvobodu a povznesli se nad ní. 🙂
Čím víc tím víc.
Čím víc síly, tím víc pokory. Čím víc pokory, tím víc pronikavosti. Čím víc pronikavosti, tím víc odevzdání. Čím víc odevzdání, tím víc síly.
“Chceš-li ovládnout druhé, ovládni sám sebe. Ovládneš-li sám sebe, není dál potřeby ovládat druhé. Ovládáš celý svět a stále zůstáváš kapkou v oceánu.”
Klečí. Přede mnou. Dívá se mi do očí. Po 50 letech výkonné funkce a tlaku povinností na sebe je poprvé odevzdaný. Pouští me hluboko. Síla jeho osobnosti….
A já se dívám na něj. Vidím ho. Ve všem. Celého. V hloubce jeho opravdovosti, protože nic jiného neobstojí. Ze všech směru okolo mě, přese mě a ze mě proudí síla. Nemám možnost, potenciál ani touhu uhnout, ani o milimetr. Děje se tady operace. Síla potká sílu, domluví se, která co potřebuje a obohatí jedna druhou… Každý nádech v znamená v této hutné přítomnosti tak moc… Pronikám a je proniknut. A v tu chvíli říká:
“Paní, ty máš tak přísné oči, a přesto jsou tak laskavé…”
Och Bože, jak velice děkuji. Mám v ruce takovou zbraň, kterou bych ho mohla ve vteřině zabít. Kdykoliv by se mi zachtělo.
A on věří.
A já se chvěju blahem.
Síla v hedvábí důvěry.
Síla. To je všechno. 